Zell Am See Kaprun výlet - My Insta Weekend

DSC06173.jpg

V půlce ledna jsem se spolu s dalšími 11 Instagramery zúčastnil tripu po Kaprunu a jeho okolí. Akci s názvem My Insta Weekend pořádá SalzubrgerLand několikrát do roka, takže jsme se mohli těšit na dobře připravenej a vymazlenej program. A taky že byl.

STŘEDA - PŘÍJEZD

Z ČR jsem jeli spolu s Terkou ve středu odpoledne, cesta nám z Prahy do Kaprunu trvala něco mezi 6-7 hodinami. Na místo jsme přijeli jsme kolem 9 hodiny večer a kromě velké sněhové nadílky nás čekal také krásný hotel Active by Leitner's. Pokoj byl s výhledem na hory a teplý venkovní bazén, některé pokoje měly na balkóně i houpací síť, takže nádhera. Po večeři jsme se seznámili se super milou Annou, která celý trip zařizovala. Dostali jsme informace k programu a šli se vyspat, protože aktivity na další dny naznačovaly velmi malé množství spánku, což se potvrdilo.

ČTVRTEK

Ráno na rozjezd jsme se v pár lidech šli podívat na blízké jezero Klammsee, které sice nebylo nějakou epickou lokací, ze které se posadíte na zadek, ale hezky mi ukázalo, že i okolí Kaprunu bude stát za to. Krásný sněhový a ledový závoj okolí jen podtrhoval celou atmosféru nyní tichého, v létě však velmi rušného, jezera mezi horami. Na oběd jsme se konečně všichni sešli a seznámili. Norové, Češi (já a Terka), Rusové a zbytek lidí z Rakouska a Německa. To byla naše gruppe.

Po obědě se vyrazilo směr Piesendorf, kde jsme na jednom specifickém přejezdu čekali na parní lokomotivu, která pravidelně jezdí. Měli jsme pár minut, vymyslel jsem si super fotku přes dlouhý objektiv, kde v pozadí byly hory a lokomotiva měla projet skrz frame. No... a po 10 minutách čekání jsme se dozvěděli, že se lokomotiva porouchala, takže máme smůlu. Někteří smutně odcházeli k autům, někdo se spokojil s projíždějícím klasickým vlakem.

Na odpoledne a večer byl plán jasný - vrcholky kopců nad jezerem Zell Am See. Naštěstí jsme se díky autům s pohonem všech 4 kol dostali až na vrchol, jinak by nás čekal poměrně náročný několika hodinový hike. Nahoře bylo krásně, sluníčko tvořilo nad jezerem lehký mlžný opar a snažilo se oteplovat chladný vzduch. Povídali jsme si, fotili, užívali si pěkné atmosféry a počasí a na západ se ještě vydali na nedaleký druhý vrchol - opět s krásným výhledem.

Únava na nás začala padat velmi rychle a tak jsme se raději rozjeli k hotelu. Cestou jsme však uviděli mlžný opar nad údolím a bylo jasno - zastavujem! A stálo to za to, poslední denní světlo se prodíralo skrz tuhou mlhu a tvořil neskutečnou atmosféru. Pokud šel někdo okolo, musel podle mého slyšet jen cvakání závěrek fotoaparátů. Kdo mě zná tak ví, že tohle je ten druh počasí, který já mám moc rád. I přes únavu jsem tedy fotil o 106.

Teď už byste si řekli, že to v rámci programu za ten den už stačilo. Ale organizátoři měli opačný názor. Čekala nás poslední aktivita. Noční procházka nad Kaprunem s pochodněmi. Byl to super zážitek a to i přes počáteční faux pas, kde se s námi místní průvodce ztratil. Pár lidí málem zapálilo sebe nebo kolegy vedle sebe, ale naštěstí nic vážného. Po procházce už jen večeře, pár piv, super pokec a nakonec večerní úprava fotek. Co vám budu povídat, šel jsem spát ve 2 ráno a další den jsme vstávali kolem 6. No, klasika.

PÁTEK

Na ráno byla na programu lyžovačka na Schmittenu. Jenže to bych to nebyl já, abych si nevzal něco extra. Chtěl jsem si vzít sněžnice a jít pěšky po hřebenu. Bohužel se o mě trochu báli, takže jsem dostal průvodce a také se ke mě připojila Lina z Norska. Vyjeli jsme lanovkou nahoru a prošli se mlhavým a zasněženým kopcem. Bohužel byl vítr, sníh a mráz tak silný, že jsme po hodině museli odbočit směr hostinec Schmiedhof Alm, kde byla snídaně. Mokří a promrzlí jsme dorazili do vyhřátého hotelu a dali si čaj a pořádnou snídani. Zbytek party dorazil na lyžích o chvíli později. Vítr a sněžení se dopoledne trochu zmírnilo, takže jsme zvládli sejít o pár lanovek dolů a pak další lanovkou zpět k autům.

Další super program nás čekal opět na kopci. Cesta byla brutálně zasněžená, mimo cesty mohlo být klidně metr sněhu, my jsme naštestí měli místního správce, který nás vzal nahoru boží starou dodávkou s pohonem všech kol a řetězy. Jízda to byla opravdu dobrodružná, čekal jsem kdy zapadneme a půjdeme pešky. K překvapení všech jsme se díky jeho neohroženým řidičským schopnostem a neskutečné dodávce dostali prakticky až na vrchol, kde jsme v boudě pozorovali krmení místních srnek a jelenů.

SOBOTA

Poslední den byl ve znamení ledovce Kitzsteinhorn. Lanovkami jsme se dostali až na samotný vrchol, kde byl neskutečný výhled na okolní hory a Zell Am See. Sice člověk vydržel být venku na vyhlídkové platformě (Gipfel Welt 3000 panorama-platform) jen pár desítek minut, než mi začalo mrznout tělo, ale ten výhled za to stál. A fotky taky.

Kousek níže jsme se potkali s profesionálním lyžařem, který nám předvedl na skokáncích freestyle skoky a s promrznutýma rukama jsme šli na oběd. A byl to jeden z nejlepších obědů za poslední dobu. Dám vám sem i název restaurace - Bergrestaurant Gletschermühle. Zde jsme měli objednané horké kameny na grilování, kde vám přinesou na tácech několik druhů masa, zeleniny, hub, omáček a dalších dobrot, které si pak na horkých kamenech přímo na stole sami ugrilujete. No co vám budu povídat, přežral jsem se.

Posledním bodem na programu byl let helikoptérou se SennAir. Tohle byl jeden z nejlepších zážitků celého výletu. Nejdřív jsem se trochu bál, protože vás strčí do helikoptéry bez dveří, sedíte na kraji heli, nemáte se čeho chytit a přes bezpečnostní pás vás drží jedna karabina. Překvapivě to byl v pohodě a bál jsem se snad míň, než v letadle. Je to prostě takové přirozenější, nedokážu říct proč. No, každopádně, i přes rukavice a zimní bundu jsem mrznul. Ani to mi však nezabránilo nafotit pěkné fotky. Takže určitě doporučuju.

Pak už byl jen čas na krátké rozloučení a s Terkou jsme rychle vyjeli směr Praha. Cesta nám díky zasněženým dálnicím trvala "krásných" 9 hodin.